Z historie Labutě
Osada Labuť, která je dnes součástí obce Staré Sedliště leží 8 km západně od Boru a 4 km severně od Přimdy. Její název je z největší pravděpodobností odvozen od erbovního symbolu – labutě – významného šlechtického rodu pánů ze Švamberka, kteří vlastnili velké území kolem hradu a města Přimdy. Přestože nejsou žádné přímé doklady o vlastnictví vsi některým ze Švamberků, je velice pravděpodobné, že ves je s nimi nedílně spjatá, neboť někteří příslušníci rodu byli nositeli jména Labuť.
Do nedávné doby bylo uváděno, že první písemná zmínka o Labuti pochází z roku 1420, kdy je připomínán Semík z Labuti. Podle nejnovějších zjištění historiků, se však jedná o Semíka z moravské obce Labuty. A tak skutečně první zmínka o naší Labuti pochází až z roku 1454, kdy ji král Ladislav Pohrobek daroval spolu s jinými majetky bratřím Janovi a Mikulášovi z Gutštejna. Další zpráva o vsi pochází z roku 1531 kdy Jakub Mesar z Unsidle zastavil polovinu své vsi na pět let městu Tachovu. V roce 1565 byl majitelem vsi Hanuš Jiří z Reitzensteina a na Novém Sedlišti, který se přiznal ke svému dluhu Žofii, která měla v případě jeho nezaplacení získat Hanušův statek. Dluh však byl zřejmě zaplacen, neboť již následující roku si Hanuš nechal vložit Labuť do zemských desek. Dalšími majiteli vsi byli bratři Jan a Rajmund Tucharové ze Šoberova.
V roce 1584 prodali své statky Nové Sedliště a Labuť Michalovi Behaimovi z Behaimštejna. Bratři posléze svůj majetek nějakým způsobem opět získali, neboť v roce 1602 držel Labuť Rajmund, zatímco Nové Sedliště připadlo jako dědický podíl Jonášovi. Rod Tucharů měl ves v držení až do roku 1768, kdy dcera Jana Viléma Tuchara, Eleonora Bönighofferová, prodala statek Labuť (získaný koupí od svého otce v roce 1759) Františkovi von Frankebusch. Později na zadlužený statek byl uvalen konkurs a koupili jej manželé Haffenbrädlové. Od roku 1795 patřil jeden díl statku Filipovi Müllerovi a druhá část od roku 1797 Osvaldovi Eckertovi. Přes dceru Filipa Müllera se v roce 1813 dostal již zcelený statek do majetku Abrahama Schustera. V roce 1833 zakoupil statek v Labuti Karel Böhm a v roce 1841 jej v dražbě získal Kryštof Stingl. Jeho potomci statek drželi do roku 1945.
Sídlem majitelů Labutě byl s největší pravděpodobností objekt čp. 1 – dnes polorozpadlá budova. Objekt se skládá z delšího přízemního – hospodářského křídla a kratší obytné patrové přístavby. Ve styku obou křídel stávala starší obytná stavba, která byla v 20. století zbořena a nahrazena ne zcela dokončenou novostavbou. Nejstarší dochované části lze datovat do konce 18. století. Rozsáhlejší přestavby na hospodářském křídle proběhly roku 1865, což připomíná letopočet na portálku. Obytná budova je datována letopočtem na portálku do roku 1844.
Do roku 1862 patřila ves Labuť pod Krajský úřad v Chebu a od roku 1850 pod nově zřízené Okresní hejtmanství v Tachově. Zároveň se vznikem politických okresů vznikly v roce 1850 rovněž okresy soudní. Obec Labuť se stala součástí nově vzniklého soudního okresu Přimda (zůstala v něm až do roku 1945). Při další reorganizaci správy v roce 1855 byla sloučena politická a soudní správa a vznikl Smíšený okresní úřad Přimda, jehož součástí byla také obec Labuť. K definitivnímu rozdělení politické a soudní správy došlo v roce 1868, kdy bylo znovu obnoveno Okresní hejtmanství v Tachově. Po připojení okresu Tachov k německé „Třetí říši“ spravoval obec Landrát v Tachově.
Labuť náležela do bohuslavské farnosti, kde byl farní kostel již v první polovině 14. století. Rovněž i hřbitov v Bohuslavi sloužil pro pohřbívání zemřelých z Labutě. . Vzhledem k neuspořádaným poměrům na hřbitově , které trvaly celá desetiletí, bylo rozhodnuto v roce 1933založit si v Labuti vlastní hřbitov, který byl vysvěcen v roce 1935.
V roce 1779 byla v Labuti postavena kaple sv, Václava . Kaple byla jednolodní, obdélná, s trojboce uzavřeným presbytářem se čtvercovou sakristií. Ve věžičce byl malý zvon, na kterém byl (údajně) letopočet 1732. Kaple byla v roce 1912 opravena. Po roce 1945 ppostupně chátrala a v roce 1963 byl MNV vyžádán souhlas k její demolici. V roce 1967 byla zbourána a její demolice byla dokončena v roce 1969.
V Labuti byly dva mlýny – první mlýn čp. 53 uváděný jako Dorfmühle, jehož součástí byla i pila, byl na východním okraji obce. Podle obecního kronikáře byl tento mlýn po roce 1945 zrušen a veškeré zařízení bylo rozprodáno.Kdy přesně došlo k likvidaci samotné budovy mlýna, není přesně známo. Druhý mlýn čp. 71, uváděný jako Hammermühle, byl 50 m severovýchodně od obce, po roce 1946 známý jako“ Havlův mlýn“, podle nového majitele. Mlýn je uváděn již v roce 1895 jako Hammermühle ale již v roce 1848 je uváděno, že 500 kroků od obce je Hammermühlteich. Rovněž i tento mlýn byl zlikvidován .
V Labuti byl dále pivovar který vznikl někdy kolem poloviny 17. století, kdy Labuť vlastnili Tucherové ze Šoberova. V některých pramenech je uváděn jeho vznik před rokem 1749. Je uváděn jako malý pivovar, na var 3 čtyřvěderních sudů,tedy 7 hl. Byl na ruční pohon a byl pronajímán. V polovině 18. století je přiznán výnos 28 zlatých při 4 zlatých za sud s výrobou 7 sudů, tedy 17 hl. Nejvíce se mělo vyrobil piva v roce 1905 – 1906 – 600 hl. V publikaci „Pivovary a pivovárky II“ Michala Jánského je v období let 1870-1948 uváděn pivovar v Labuti jako „Stinglův pivovar na Hammermühle“ (?). S největší pravděpodobností byl však pivovar v objektu panského sídlo – objektu čp. 1. Pivovar byl zrušen v roce 1910, nebo 1912.
Dále byly v Labuti dva hostince – jeden pravděpodobně čp. 61 majitele W. Wolfa (byl zbourán) a druhý čp. 57, který později převzala a provozovala pohostinství Jednota Tachov. Dnes je to rekreační objekt manželů Sýkorových z Tachova.
Původní český název byl s postupným osídlováním německým obyvatelstvem změnen na Labant. V roce 1938 bylo v Labuti 150 domů, žilo zde celkem 596 obyvatel – všichni byli německé národnosti. Poslední starosta Labutě byl Frank SEIDL – do roku 1945. V roce 1945 – 1946 byl starostou Johann SCHMUTZER.
Po odsunu německých obyvatel začalo osídlování obce českým obyvatelstvem. Dne 14.1.1946 je odevzdána prvním českým obyvatelům - manželům Josefu a Marii KOSOVÝM – usedlost čp. 66. Jejich syn – Stanislav KOS - žije stále v Labuti a je tak prvním a nejstarším českým obyvatelem Labutě.
9.12.1946 se konala ustavující schůze Sboru dobrovolných hasičů. Sbor, i když v průběhu svého trvání několikrát měnil název, pracuje v Labuti stále a je zde jedinou společenskou organizací .
Prvním předsedou správní komise byl Antonín HOSKOVEC, prvním kronikářem Alois SCHMALZ. 23.5.1947 žilo v Labuti 145 obyvatel, a ke dni 30.4.1957 byl jejich počet 254. Posledním předsedou MNV v Labuti byl Štefan ŠULAN. 1.1.19809 došlo ke sloučení Labutě s obci Staré Sedliště. V současné době žije v Labuti trvale 71 obyvatel .